Mladý a talentovaný 23letý brankář Denis Gröger chytal v letošní sezóně (21/22) za slovenský klub MFK Skalica. Profesí gólmana si splnil svůj sen.V rozhovoru nám mimo jiné prozradil, jak těžká a trnitá byla cesta, než se stal fotbalovým profesionálem a jak dnes vypadá jeho běžný „pracovní den“.
Na úvod tě pojďme čtenářům představit. Co tě k fotbalu přivedlo? Proč sis vybral zrovna tenhle sport?
Pro mě to byla v podstatě jednoduchá volba. Můj táta byl a dodnes je obrovským fotbalovým fanouškem a od mého útlého mládí mě bral se sebou na fotbal. Hlavně na utkání Sigmy Olomouc, které celoživotně fandí. Tímto jsem získal k fotbalu vřelý vztah a od 5 let jsem začal hrát. Je pravda, že mamka ze mě chtěla mít hokejistu, ale brzy pochopila, že mi je fotbal bližší. Každopádně jsem jim vděčný za to, že mě ke sportu přivedli a podporují mě.
Jaké byly tvé fotbalové začátky a poté cesta do klubu MFK Skalica, ve kterém v současnosti působíš?
Začínal jsem nástupem do přípravky v Sigmě Olomouc. Prošel jsem postupně všemi mládežnickými kategoriemi Sigmy a v 17 letech si mě trenér Jílek vytáhl do A –týmu. Tam jsem zůstal 2 roky jako brankář č. 3 a kryl záda Michalu Reichlovi a Miloši Buchtovi. Současně jako věkem ještě dorostenec jsem chytal za ligový starší dorost celostátní ligu do 19 let, což byla
pro mě velmi dobrá zkušenost. Poté jsem putoval po hostováních, až jsem v minulém roce dostal nabídku působit v MFK Skalica, kterou jsem rád přijal.
Jak dlouho tady ve Skalici působíš?
Ve Skalici jsem v tuto chvíli rok. Na konci června mi končí smlouva. Uvidím teprve zda dojde k jejímu prodloužení nebo mě fotbalový život zavede jinam. Velkou roli bude také hrát skutečnost, kterou soutěž bude Skalica hrát v příštím ročníku, neboť je reálně možné, že postoupí do nejvyšší Slovenské ligy.
Když už jsme u vašeho týmu - hraje v něm více cizinců?
Ano, je tady se mnou 6 Čechů. Skalica je menší klub v porovnání se Sigmou Olomouc a tak je tu i více rodinnější atmosféra. Jsme skvělá parta. Vzájemně si pomáháme. Prostě taková druhá rodina. :)
Máš pocit, že je slovenský fotbal lepší než český?
Kdybych měl udělat srovnání, tak mám pocit, že česká nejvyšší liga je o trošku kvalitnější než ta slovenská. Co se týčeporovnání druhých lig, kterou se Skalicí hrajeme, tak si myslím, že zde na Slovensku dostávají více příležitostí mladí hráči a pro rozvoj jednotlivců je zde více možností než v druhé nejvyšší české soutěži, kde nastupuje hodně zkušených hráčů a pojetí hry je více silové.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Vstávám kolem 8:00, protože v 9:00 musím být na stadionu. Připravím si věci, vykoupu se, nasnídám a pak vyrazím s klukama z hotelu autem na hřiště. Tam máme hodinu na přípravu, během které se chystáme na začátek tréninku, který je v 10 hodin. Trénink trvá 1,5 až 2 hodiny. Po něm máme možnost regenerace a to ve formě sauny, bazénku či kádě s ledovou vodou. Poté nás čeká společný oběd. Chodíme do místní restaurace a pak většinou s klukama zajdeme na kávu. Potom se vrátíme relaxovat zpátky na hotel před odpolední tréninkovou jednotkou. Pokud odpoledne trénink není, tak rád vyrazím na projížďku na kole či provozuji jiné sportovní nebo volnočasové aktivity. Večer chodím spát tak, abych byl dobře připraven na další tréninkový den.
(Takže bydlíš vlastně v hotelu :)) Ano, přes týden tady máme se spoluhráči pronajatý apartmán. Trávíme spolu hodně času, ale i přestože po sobě někdy vyjedeme, je to pořád lepší, než tady být sám. Kromě toho 3x týdně trénujeme malé kluky. To nám také pomáhá odreagovat se. Na víkendy jezdím za přítelkyní a rodinou do Čech.
Co bys poradil mladším klukům, kteří se chtějí stát brankáři?
Tak určitě by měli být trpěliví a pracovití. Brankář je specifická pozice v týmu.Jedna věc je mít na chytání talent a ta druhá je umět jej rozvíjet tvrdou prací.Navíc je zde velmi důležitá psychika, neboť brankář je na hřišti jediná pozice, kdy nejde jeho chyba ničím nahradit a skoro vždy vede k obdržené brance. Takže zde platí jediné, tvrdě na sobě pracovat a neustále se snažit zlepšovat.
Navštívil jsi někdy s fotbalem i další země?
Ano, ještě v žácích (bylo nám 14 let) jsme byli s panem Tokolym na soustředění v Anglii, kde jsme hráli s kluby West Ham United FC, Tottenham Hotspur FC a s FC Fulham. Všechny zápasy jsme vyhráli. Poslední zápas s Fulhamem se mi povedl odchytat skvěle. Na těchto utkáních byl přítomen pan Luděk Mikloško (bývalý brankář české reprezentace, současný manažer Sport Invest Group), který mi poté nabídl spolupráci a pomáhal v mojí kariéře.
Takže na Anglii máš dobré vzpomínky… :))
Ano. Dokonce tam o mě projevil Fulham zájem a chtěl mě na týden jako brankáře vyzkoušet, jenže můj klub mi to bohužel nedovolil. Asi za měsíc mi pan Mikloško nabídl tréninky v rámci anglické stáže v klubu West Ham, kde jsem týden trénoval s o 2 roky staršími hráči - U16 a jeden trénink měl dokonce i s áčkem, což pro mě byla velká pocta. Mohl jsem chytat i zápas , jenže jak už to v Anglii bývá, zrovna hodně pršelo, a tak se zápas zrušil. To mě mrzelo.
Potom jsem ještě byl na týdenní stáži v FC Everton, kde jsem i odchytal mistrovské utkání, které jsme bohužel prohráli 3:0, ale i tak to pro mě byla dobrá zkušenost. Kdybych býval podával lepší výkony a více na sobě pracoval, mohl jsem tam působit. Bohužel to nevyšlo. Není ale všem dním konec. Třeba se mi to ještě podaří. :)
Co rozhoduje o tom, že má hráč nadstandardní výsledky?
(Zamyslí se.) No, asi je to v hlavě. Je potřeba si dávat pozor na pýchu a také hrají roli zkušenosti a motivace. Kdybych tu šanci dostal znovu, bral bych to úplně jinak. Dal bych do toho víc. Není až tak jednoduché uspět.
Jaký je tvůj dosavadní nejlepší a nejhorší fotbalový zážitek?
Tak těch nejlepších mám více. S Olomoucí jsem hrál 3 roky celostátní ligu , kterou jsme i vyhráli. Takže určitě výhra celostátní ligy v U19. Potom jsme vyhráli také juniorskou ligu do 21 let a chytal jsem také za všechny mládežnické reprezentace ČR (U16-U19). Nejraději vzpomínám na kvalifikační turnaje o postup na mistrovství Evropy, které se hrály v Lucembursku a v Itálii . Tam jsme remízovali se silnou domácí Itálií 1:1, ale i tak to byl úspěch, protože Italové jsou opravdu dobří. Velkým zážitkem byla nejen hra proti nim, ale také možnost zazpívat si naší hymnu. :)
Za nejhorší zážitek považuji současné vypadnutí ze slovenského poháru (Slovnaft Cup) v Trenčíně. To trošku zamrzelo. Měli jsme dobře našlápnuto, ale bohužel jsme nakonec vypadli s domácím týmem.
Jaký je tvůj fotbalový sen? Kam se chceš v kariéře dostat?
Teď už jsem realističtější a nejprve bych chtěl začít chytat jako stabilní jednička v lize. Potom bych si přál někam do ciziny (třeba do té Anglie) a zachytat si Premier League. :)
K tomu mě napadá související otázka. Kdo je tvým (fotbalovým) vzorem a proč?
Je to brankář Alisson Becker z Liverpoolu. Líbí se mi jeho hra nohama a celkově jeho styl chytání. Jinak ale sleduji i ostatní brankáře a snažím se od nich odkoukat to nejlepší.
Mě vždycky zajímalo, jak brankář pozná, kam mu protihráč kopne penaltu. Můžeš říct, nějaké triky, jak na to? :)
Můžeš si načíst hráče, který je na penalty nejlepší, protože většinou je kope pořád ten samý. A pak to jde někdy poznat z očí. Kope tam, kam se dívá. Nebo ho můžeš rozptýlit - bouchnout do břevna, vyběhnout proti němu ještě předtím než si postaví balón a dostat ho tak pod tlak. Těch věcí je hodně a občas i zafungují, nicméně stále platí staré pořekadlo, že penaltu lze jen špatně kopnout než chytit.
Vím, že používáš naše rukavice HO-Soccer. Jak se ti v nich chytá?
Co se týká značky HO-Soccer, jsem mile překvapený, protože v porovnání se známými značkami, které jsem měl dříve, tyhle déle vydrží. Hodně mě překvapila pěna, která je tlustší než u jiných značek. Kromě toho, že jsou kvalitní, také dobře vypadají. Jsem s nimi spokojený a doufám, že mi budou lepit. :)
